Která mužská jména v Česku vedou

Každý člověk má jméno. Nikdo se nepodivuje nad tím, že se všichni nějak jmenují, ale jméno není jedinečný ukazatel osobnosti. Přesto, že neexistují dva stejní lidé, kteří by měli shodné otisky prstů, jména slouží jako prvotní identifikační údaj uvedený v občanském průkazu. Málokdo se však pozastaví nad tím, že jen v České republice existuje zhruba třetina lidí se shodným jménem i příjmením.

koukání na sochu

Jména dáváme svým dětem ještě před zrozením. Vybíráme je podle kalendáře, jen výjimečně je někdo zvolí takové, co není na seznamu obvyklých křestních jmen. Oslavy jmenin považujeme za mnohaletou tradici, i když se mění v běhu času náš vkus.

Kalendáře se přizpůsobují poměrně často, téměř jednou za třicet let dojde k revizi a některá jména se na seznam zařadí, zatímco jiná se odstraňují. Přesto jsou však mezi námi nositelé těch neobvyklých, spíše archaických, co dominovaly před staletími.

Ve středověku byly nejoblíbenějšími mužskými jmény Florián, Silvestr, Ondřej, Heřman, Ámos, Mikuláš, Vojtěch, Jakub a Petr. Do dnešních dnů se z této doby dochovalo nejvíce Pavlů, Janů a Ondřejů. Zatímco Pavel má svůj původ ukrytý v latinském (římském) slovníku, Jan v hebrejském a Petr v řeckém.

Nejčastější výskyt mužských jmen v České republice

Z evidence obyvatel Ministerstva vnitra vyplývá, že v posledních letech (rozmezí od roku 2009 do roku 2016) je nejvíce rozšířeným mužským jménem Jiří. Těch žije v Česku přibližně 300 tisíc. V těsném závěsu se drží Jan a Petr. Teprve pak následuje Josef, Pavel, Martin, Jaroslav a Tomáš. Dalšími oblíbenými názvy jsou Miroslav, Zdeněk, František, Václav, Michal, Milan a Karel. V 80. letech výrazně převažovalo Lukášů, Jakubů, Ondřejů a Romanů, ti spolu s Vladimírem a Ladislavem tvoří první dvacítku.
muž s knírem

Jména na dvacáté pozici jsou již zastoupena pouze se 70 tisíci nositeli a pak už se obliba těch dalších výrazně snižuje. Například na 86. místě se Radovan „krčí“ jen s necelými 6 tisíci nositeli.

 

Milenecký vztah až do smrti

O pohádkovém vztahu dvou milujících se partnerů sní většina z nás. Bohužel jen sní, neboť takových partnerských soužití je mezi námi skutečně jako šafránu. Proč stále narůstá počet rozvodových řízení, který převyšuje množství svatebních obřadů? Proč se lidé rozcházejí již po několika letech, vždyť se přece milovali a museli jít k oltáři nebo na radnici po zdravé úvaze a s čistou hlavou?
nosit ženu na zádech

Co je to štěstí

Aby byli dva lidé spolu šťastní, ve skutečnosti vůbec nepotřebují nadstandardní majetkové zázemí, drahá auta, šperky, starožitný nábytek. Jsou to právě ty maličkosti, které životní mozaiku vyplňují společnými silami. Schopnost tomu druhému naslouchat, podělit se s ním o jeho zájmy a záliby, o jeho štěstí, tomu se říká sdílení. Sdílet se s druhým člověkem však v dnešní době mnoho lidí nedokáže. Bohužel.

Komunikujte mezi sebou

Partnerská komunikace je alfou a omegou každého vztahu. Povídejte si o všem, co vás zajímá, ale i trápí. Vzájemná důvěra je to, co dělá vztah vztahem, jinak to nemůže fungovat. Bez zábran se jeden druhému svěřujte i se svým tajemstvím. Ta nejniternější bývají ohledně zálib ve volném čase a také v intimní oblasti – v sexualitě. Jistě to dobře znáte – je snadné někomu se pochlubit, jaké jídlo nám chutná, ale mnohem obtížnější je odkrýt své nitro, co se týče sexuální touhy a uspokojení.
spojené ruce

Společné záliby

Pokud objevíte partnera, který vás vzrušuje svou povahou, líbí se vám fyzicky a zároveň máte společné záliby, gratulujte si . Máte obrovské štěstí a snažte se jej udržet co nejdéle. Třeba až do smrti, jak se to naznačuje ve filmových pohádkách. V zásadě však nemusí jít přímo o společné zájmy, jde spíše o schopnost s tím druhým provádět činnost, která se i nám líbí, a naplňuje nás. U mnoha spokojených párů to funguje řadu let, jako příklad můžeme uvést nadšeného horolezce a vodáka, který se seznámil s dívkou na svých toulkách krajinou v jezdeckém oddíle. Mladík začal jezdit na koni a dívka s ním s radostí splouvala divoké řeky. Oba byli nadšení a „jestli nezemřeli, provádí to dodnes“, praví se v pohádce.

Intimnosti

Jistě, že sex je přirozenou lidskou potřebou, tou je ovšem i objímání, mazlení, něha, partnerské jemné masáže, doteky. Ve skutečnosti je právě mazlení, polibky a doteky to nejsilnější, co nás k partnerovi táhne. Být mu co nejblíže a dotýkat se jej, to je to pravé, co spojuje každý vztah. Dokonce i vůně kůže a potu (pochopitelně jemného, s patřičnými hygienickými návyky) je to, co nás uklidňuje a naplňuje štěstím. Aneb jak pravil poeta: „člověka někdy potěší i pouhá maličkost…“

Muži jako ochranitelé žen

Muži jsou ochránci a ženy jsou květiny, které by se měly zalévat, aby neuschly.
Zalévat láskou, porozuměním, milováním, pozorností a ujišťováním, že ona je ta pravá a žádná jiná. Jsou ženy, které na takovéto zalévání neslyší, ale jsou ženy, které zalévány takovouto pozorností jen kvetou. Pozor jen, abyste, muži, nepřelili! Všeho s mírou.
Občas je důležité dát najevo svou mužnost. A vztah protkaný pozorností zároveň s pořádnou dávkou mužnosti proložený úžasným sexem, je báječný! A vy jste ti, kteří regulují zalévání.
panáčci na houpačce
Chcete, aby vaše žena byla spokojená? Andělsky ji opatrujte, ukažte jí, že vy jste ten, který ji nikdy nenechá o samotě. Vy jste ten, na kterého se může za každých okolností spolehnout.
Vy jste ten, který ji nikdy v životě nezradí! Svého anděla nosíte na rukách, snášíte jí modré z nebe.
srdce nad městem
Muž je už od přírody, a to je známo, lovec, ochranitel. Již v prvobytně pospolné společnosti vyráželi muži na lov, aby přivlekli zpátky do jeskyně ověnčeni úspěchy po částech mamuta a nakrmili své děti, ženy. Ne vždy byli úspěšní v lovu, ale byli živitelé a nemohli se vracet bez masa. Muž byl ten, který se staral o jídlo, ženy sbíraly zase kořínky a byliny. Již za dávných dob tvrdá práce patřila mužům a lehčí práce ženám, navíc muži střežili i bezpečí žen a dětí.
Proto v sobě mají muži ochranitelský pud, aniž by chtěli. Mají to tak prostě nastavené.
Proto, ženy, když svému partnerovi vyprávíte svůj příběh anebo co jste dnes zažily, nedivte se tomu, že vám skáče do řeči a připomíná, co jste měla udělat, co jste měla říci! Oni za to nemohou! Oni vás chtějí stále ochraňovat!
Ženy, nedivte se mužům, že vám říkají, co máte dělat. Oni netuší, že se jen potřebujete vypovídat a nechcete žádné rady. A už vůbec ne nevyžádané rady! Oni to prostě cítí jinak a mají to tak nastavené od přírody.
Když toto ženy pochopí, mnohdy se jim uleví.
Muži, mluvte se svými ženami, partnerkami, poslouchejte je a milujte je.